Každý jsme se už potkali s narkomanem, tedy s člověkem trpícím závislostí. V době mého dětství to byli povětšinou opilci, ale i klasičtí narkomané, patologičtí hráči. Postupně jsem objevil, že závislý může být člověk např. na sexu, na sociálních sítích, prakticky na čemkoliv.
Několik „závisláků“ jsem měl možnost poznat osobně, i v širší rodině a mezi blízkými známými. Zjistil jsem, že se omlouvají a obelhávají, tají systematicky před svým okolím i před sebou samým svou slabost, svou závislost. Z vlastních selhání obviňují blízké, systém, stát, dobu. Perfektně lžou aby mohli svou závislost ukojit, aby získali zdroje na pořízení své drogy. Přesvědčivě posluchače zapojí do báchorek o nehodách, plánech a skvělých možnostech, které jim jen náhodou opakovaně nevychází. Ve svých představách jsou jediní dokonalí, jsou oběťmi špatné rodiny a zlého světa, který jim brání slušně žít.
Zrovna včera nás jeden takový navštívil. Do svých sentencí zapojil cokoliv, neštítil se pošpinit a zneužít kohokoliv. Měli jsme štěstí, o nic jsme nepřišli, ba dokonce nám něco po sobě nechal. Zbyla po něm pachuť špíny, hořkost v ústech a pocit lítosti z toho, jak se vyvinulo dítě, které jsem kdysi měl docela rád. Jeho bratr celá léta patřil, stále patří a věřím, že nadále bude patřit k nejbližším přátelům mých dětí. Jeho bratra vnímám jako někoho hodně blízkého, jako příbuzného, jako synovce nebo syna.
Dnes mi došlo, že stejní narkomani nejsou jen všude mezi námi, ale i vysoko nad námi. Co jiného než závislost je ten zakyslý pocit vlastní důležitosti a moci, ta možnost se mstít a urážet kohokoliv, kdo se postaví zlovolnosti plivající vpravo vlevo z pyžámka nebo směšného gumového člunku na všechny jej přesahující? Aby se udržel u moci, rozvrací a rozděluje společnost, lže a štve proti sobě jednotlivé vrstvy obyvatelstva. Divide et impera, tedy rozděl a panuj je jeho základní postulát chování.
A není sám, kde se chová stejně, kdo špiní a poškozuje sobě nepohodlné občany. ANO, myslím to vážně. Ten, který tyje z nepřátelského přebírání firem, prorůstá státní správou jako břečťan aby zabránil svému spravedlivému stíhání, žije z dotací (tedy z našich vybraných daní), a dovoluje si označit živnostníky za zloděje. Fšak fšecky kradnů, jak pravil. Ale to je lež. Jestli někdo zneužívá systém, je to on sám mnohonásobně víc než všichni drobní živnostníci dohromady. Na čem je závislý náš trestně stíhaný premiér ve střetu zájmů? Jednoznačně na penězích, jeho závislostí je potřeba neustálého růstu jeho majetku.
Voliči těchto dvou navzájem se podporujících závisláků jim sedli na lep stejně jako každá babička, která uvěří svému milovanému vnoučkovi a jeho pohádkám o zaujatých profesorech, nemilujících rodičích a nespravedlivých policajtech. Přehlíží jeho rozpíchané ruce a dává mu svůj důchod, aby si mohl koupit kalhoty, zaplatit dluh za kamaráda, koupit si lístek na cestu do školy, do zaměstnání. Až časem si chudák stařenka všimne ukradených peněz, šperků, televize.
Zembiši jsou už u moci, část voličů uvěřila jejich lžím a pustila je nejen do svých bytů, ale přímo ke státnímu rozpočtu. A ti dva závisláci to využijí do plna. Babička z příměru nezabránila krádežím rodinných šperků a cenností. Jak máme my všichni zastavit totální rozvrat státních rozpočtů na léta dopředu? Jak můžeme odvrátit zavlečení naší země do područí totalitních despocií? Dokážeme znovu scelit naši společnost?
Je jen jedna možnost. Nevěřit lžím narkomanů. Je jedno, jsou-li závislí na kokainu, na moci či na majetku. Kdo si je pustí k tělu, kdo jim začne naslouchat, dopadne špatně.
Týká se to babičky podporující vnoučka feťáka stejně jako babičky volící politika závisláka.
