Za tromi horami, za Tatrou, Matrou a Fatrou hrial sa malý Andrejko za veĺkou vatrou. Ona to ale není pohádka, i když by to bylo hezčí čtení. Vraťme se ale do skutečnosti.
I když skutečnost a pohádky často splývají. Ono se to zatím málo ví, ale předkové našeho premiéra patří do nejstarších slovenských legend. Nešplhám si, v Jánošíkovi je o nich zmínka. Vzpomínáte, jak Jánošíka přemohli? Zrádný gazda jej pozval k sobě, schoval mu valašku a pustil na něj z komory hajduky. A kdo mu pod nohy hodil hrachu? No přece stará Babiška. Jánošíka sebrali z hrachu, sedřeli na dereši z kůže, pověsili za žebro. A základ rodinného receptu na zpracování separátu byl doma. Je logické, že zrádný gazda byl synem staré Babišky, takže to byl kdo? No první historicky doložený Babiš. Ten do rodinného genofondu mimo receptu na zpracování zbytkových surovin živočišného původu zařadil i Jánošíkovo moto, jen trochu upravené na Chudým brát a sobě dávat.
Z oparů dávnověku se ale s jistotou vynoříme u pradědy našeho Andreje. Tento člověk nenechával nic na náhodě a snažil se z plných sil jít štěstíčku naproti. Asi bych měl neznalým Čehúnúm vysvětlil, proč našeho premiéra často označuji za pijavici z Felvidéku. Vodního parazita tyjícího z cizí krve představovat snad nemusím, a Felvidék jsou Horní Uhry, tedy dnes Slovensko. K oblíbenosti tohoto termínu na Slovensku dodám, že jeho použití doporučuji jen v jednom případě. Rozbolí-li vás v sobotu večer zub, zajděte do první krčmy a proneste hlasitě Jak se žije ve Felvidéku? a máte vystaráno. Metoda má i své stinné stránky, pravda. Možná přijdete nejen o bolavý zub, možná se vám budou končetiny ohýbat nově i mezi klouby. Ale to objevíte až po déletrvajícím bezvědomí, dotyčný víkend bolavý zub určitě vadit nebude.
Vraťme se ale ke dnes probíranému tématu. Praděda Štefan, Slovák z Nového Města nad Váhom, nehodlal zemřít na dně společenského žebříčku. Pracoval jako panský dozorce a celkem hrdě se hlásil k titulu Maďarón, dokonce své jméno psal po maďarsku Babis. Slovo Maďarón mělo a má pejorativní nádech. V Rakousko-Uhersku byli Maďaróni národnostními odrodilci nadržujícími Maďarům a lísajícími se k nim. Děd Antonín se po mozkové mrtvici stal invalidou ve svých 36 letech. Mezi sousedy v okolí Hlohovca se sice tradovalo cosi o božích mlýnech, ale nehleďme na tuto bílou vránu kazící pověst rodu příliš skrz prsty.
Otec Štefan totiž vše bohatě napravil. Nestačil se zaplést s fašismem (maturoval roku 1945), ale komunistou se stal roku 1952, 1956 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Strojexport, 1957 byl delegátem v Etiopii a v letech 1958-1962 působil i s rodinou v Paříži. Roku 1962 byl ze strany vyloučen, prý kvůli ukradené legitimaci. S ohledem na oblíbené domácí zabíjačky mezi komunisty je otázka, kdo ten členský průkaz trhal a splachoval. Ve své podstatě to totiž prospělo jenom jemu.
Roku 1969 se stal znovu členem komunistické strany a také obchodním přidělencem stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě, a v roce 1975 se stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě. Zde se jeho cesty protkly s hospodářskou kriminalitou, poprvé v souvislosti s prodejem licence na výrobu kyseliny citronové do Rakouska, kdy jej generální ředitel Polytechny Ladislav Balla zachránil. Prý na něj měl Štefan Babiš svou složku. Roku 1984 súdruhovia z ŠTB na Babiše st. zaklekli kvůli výstavbě diplomatické čtvrti v Iráku. Jeho trestnímu stíhání zabránila, ó jaká náhoda, prezidentská amnestie z 8. května 1985 týkající se tohoto trestného činu. Až do svého důchodu byl vzorným komunistou. Jediná osobní poznámka z rodinného prostředí vypovídá mnohé o rodinné anamnéze jeho synů, trpěl prý nekontrolovanými záchvaty agresivity. Dědičnost lopatou neutlučeš a jablko Andrej nespadlo daleko od stromu.
A hurá do poslední generace. Oba bratři byli členy KSČ a agenty ŠTB, Alexander s krycím jménem Miki, Andrej s krycím jménem Bureš. Andrejovo manželky Beu i Moniku i jejich děti přeskočíme, pro premiérskou pohádku nejsou důležité. I když bipolární porucha dcery Adriany, stejně jako schizofrenie syna Andreje, kterou se nakazil při relaxačním pobytu na Krymu by stála za zmínku.
Vynechme v rámci stručnosti i majetek našeho premiéra, všichni víme, že jeho dotační koncern zatím tvoří tři divize. Agročert dotace zpracovává, #profikorupčníhnutíANO dotace zabezpečuje, mafrotisk dotace chrání. Chybí už jen dokončit ovládnutí divize dotace tvořící, tedy převzít nepřátelsky Českou republiku a byznys bude dokonalý.
Nohy tomu slovensko-českému rekovi nepodrazilo převzetí Agrofertu na fingované valné hromadě. Dosud se mu daří odolávat vyšetřování zneužitých dotací na čapím pelechu. Účelové krácení daní korunovými dluhopisy prý u něj není žádný problém. Přitom podle jeho vlastních daňových přiznání na jejich nákup neměl prostředky. Ovlivňování médií mu také prošlo. No, vlastně s ohledem na jeho vyjádření Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře. se dá chápat náhlá infekce duševních poruch jeho dětí v této souvislosti různě. Milion chvilek už zvedá Babišův adrenalin, ale Prchal se ještě na fcb bije z plných sil, a naše daně spolu se všemi státními rezervami věnované na slevy jízdného a podobné populistické akce zatím stačí k udržení status quo.
Zlom přichází až s audity evropské komise, konstatujícími střet zájmů a neoprávněné čerpání dotací naším premiérem. Do toho koronavirus, nastupující hospodářská krize a Babiš se ocitá v pozici Jánošíka balancujícího na hrachu. Na rozdíl od legendárního zbojníka chlapsky nebojuje a nesměje se svým nepřátelům do tváře. Ne, on před střetnutím s nimi prchá, jen jim do zad plive urážky a nadávky.
To všechno stačí na to, aby se na tom hrachu už dlouho neudržel. Ale chybí nám hajduci, kteří by ho na zemi polapili, a odvedli do šatlavy. Nevolám po jeho krvi, ale oslovuji tímto politickou opozici. Máte šanci – ne, my jako celá země máme šanci, tak ji konečně využijte, dámy a pánové z opozičních stran! Přestaňte si navzájem házet na hlavy staré hříchy a okopávat si kotníky! Odstavte od moci Andreje Babiše a jeho #profikorupčníhnutíANO, jinak se vám může stát, že na hrachu uklouznete i vy, a ze země budete spolu s Babišem sledovat, jak naši zemi ovládá někdo alá Igor Matovič. Nepřeju vám to, nepřeju to ani nám, obyvatelům České republiky. Ale zdá se mi to bohužel jako čím dál reálnější scénář.
A taky se mi zdá, že koronavirus, tento původem číňan neumí číst hraniční cedule. S ohledem na nekompetentnost vlády mehel bychom se měli vrátit ke generacemi ověřeným tradicím. Defenestrace by pomohla, ale pro začátek navrhuji stavět morové sloupy. Jejich účinnost bude minimálně stejná, jako opatření naší vlády.
Zazvonil zvonec, a pohádky o úspěšném premiérovi je konec. Příště si, milé děti, povíme pohádku o spolužácích. Bude kratší, ale pestřejší.
