Před časem jsem si zoufale trhal zbytky kdysi bujné kštice. Jedny volby za druhými vyhrávaly obskurní existence na základě evidentně nesplnitelných slibů, bezobsažných blábolů a planých vyhrůžek. U nás dokonce opakovaně v prezidentských volbách zvítězil zdravím kypící lánský povaleč s prostatou jak panic, v parlamentních volbách zase trestně stíhaný štbácký udavač ve střetu zájmů. Nebyli jsme ale sami za exoty neschopné zvolit si někoho rozumného. Britové se rozhodli v referendu pro Brexit, v USA si zvolili šoumena s veverkou na hlavě neplatícího daně ačkoliv se prohlašuje za milionáře.
Co vlastně vypovídá takováto volba? Nechápali jsme, jak se to mohlo stát. Dokonce to ještě stále nechápeme. Úspěšný celosvětový export viru Made in China ale odhalil Trumpy i Zembiše. Krize ukázala, že to nejsou vůdci, ale jen žvanilové, nezvládající pozici, na kterou se dostali díky propracovanému marketingu, lidově řečeno chvástáním a lhaním. Ba naopak, svým velikášským a chaotickým přístupem se stali přitěžujícím faktorem v probíhající krizi.
Přes veškerou jeho snahu se zdá, že Trump dohrál svou hru. Být občanem USA, byl bych republikánem. Všichni republikánští prezidenti, které si pamatuji, tedy Ronald Reagan, George Herbert Walker Bush i George Walker Bush byli skutečnými osobnostmi a hybateli dějin nejen USA, ale celého světa. Ale Donalda Trumpa bych volit nedokázal, ačkoliv mu musím přiznat, že v mezinárodní politice byl úspěšnější a rozhodnější než jeho předchůdce.
Je to naděje i pro naše následující volby? Ano, potvrzují to i výsledky voleb krajských a senátních tohoto roku. A kdyby nám to nestačilo, porovnejme si vystupování Babiše v čaulidi. Dlouho si Bláboliš v tričku na zahradě jen žoviálně žvatlal vymyšlené úspěchy, aby ohloupil svého voliče. Ale najednou sedí v obleku coby premiér ve své pracovně a kárá prostý lid za nedodržování pravidel. On, cestoval kréťanský, on, majitel profikorupčního hnutí ANO, jehož nevolníci beztrestně porušují všechna myslitelná opatření. Ztrácí nervy, protože ze svých vlastních průzkumů vidí brzký pád.
Stejně ztrácí nervy i Trump, který nezvládá svou zřejmě nastávající porážku. Umění přijmout prohru neoddělitelně patří k životu stejně jako k politické soutěži. Svou prohru důstojně přijmul pan Schwarzenberg, který neprchal zadem před novináři jako kdysi Zeman. Hysterie, urážky a hrozby vypovídají o hodnotě osobnosti. V politice by totiž měly být osobnosti. Ale dnes tam máme maximálně osoby.
Změnila voličské preference změna poměrů? Ano i ne. Občané se vracejí do skutečnosti a otvírají oči. Chápou, že potřebují skutečné politiky, ne prázdné slibotechny, snažící se pouze o své vlastní obohacení. K úspěchu populistů podle mého přispěla příliš dlouhá konjunktura. Měli jsme se až příliš dobře, proto řada z nás podlehla zrádnému zpěvu Sirén, slibujících ještě větší hospodářský růst, vyšší příjmy a pestřejší požitky. Dnes, na prahu ekonomické krize a uprostřed exponenciálně narůstajícího počtu infikovaných a umírajících na čínský koronavirus nás oslovuje realita více než slovní psychedelika předkládaná nám populisty.
Až se ale vyhrabeme ze žumpy, do které se řítíme a kterou nám vyhloubili a stále pilně hloubí stávající vládnoucí kvazipolitici, bojím se některých našich spoluobčanů. Nechat se opít lahodným mokem slibů je pro ně tak lákavé a snadné.
Doufejme, že do té doby dospějí další generace, které snad nebudou zdeformované komunistickou ideologií a nenechají se přehlasovat a vzít si svou budoucnost a svou zemi tak jako my.
Doufejme…