Každý z nás má své hříchy a své slabé stránky. Každý z nás má za sebou činy, za které se stydí, a které by rád změnil. Jen málokomu se ale podaří zvrátit vše, co je mu vyčítáno ať právem či neprávem v jedné chvíli. Tento okamžik jsme zažili u Otázek Václava Moravce.
Miroslav Kalousek oznámil, že nebude v příštích volbách kandidovat do sněmovny, ve které působí od roku 1998. Chce se naplno věnovat předvolebnímu bloku tradičních politických stran, jehož vznik byl podle mnoha prohlášení právě kvůli Kalouskovi nemožný. Díky jeho rozhodnutí nekandidovat odpadají zástupné argumenty osobních animozit a nic už nebrání spolupráci.
Naši přední političtí činitelé se dělí na několik skupin, pracovně jsem si je roztřídil na zhoubné politické upíry, na nebezpečné politické parazity a podnikatele, a dále na politiky a státníky.
Politickými upíry jsou zkušení matadoři Klaus st. a Zeman. Oba využili svých schopností a konexí k vytvoření a následné likvidaci politických stran, oba se skrývají za slovně vyznávané směřování, které bez rozpaků pošlapou pod pláštíkem pragmatismu. Tak nazývají ideovou bezbřehost, se kterou nechávají volné pole zákulisním hráčům, kteří jim zabezpečují financování jejich záměrů a poskytují jim své služby udržující je u moci a v centru veřejného zájmu. Tím ale oba likvidují pověst všem skutečným politikům, relativizují pojmy konzervativní pravice či sociální demokracie, rozvracejí morálku i náš politický systém a tvoří tím prostor pro další negativní hráče naší politické scény.
Politickým parazitem je Babiš, který se svým profikorupčním hnutím ANO likviduje společnost a budoucnost naší země pro svůj osobní prospěch, čerpání dotací a zastavení, nebo alespoň zbrždění svých trestních kauz.
Politickým podnikatelem jsou lidé typu Okamury, kteří hledají bez skrupulí a programového ukotvení vhodnou voličskou základnu, která jim umožní žít ze státního rozpočtu.
Politiky známe všichni, jsou to od obecních zastupitelů výše všichni, kdo se snaží prosadit své názory, případně zájmy ve veřejném prostoru. Mezi nimi se občas vyskytne státník. Je to člověk výjimečný, měnící pravidla a prosazující své vize. Dovolil bych si sem zařadit Václava Havla, který nás pomohl vyvést z komunistického marastu. Podle mého názoru byl státníkem i Josef Lux, kterého snaživě dehonestoval Václav Klaus st.
A dnes se jím definitivně stal Miroslav Kalousek, oblíbený terč za své činy, ale hlavně za to, co nezavinil, mimořádný řečník s důraznou argumentací nahánějící hrůzu Andreji Babišovi. Kalousek obětoval sám sebe ve prospěch společnosti, Babiš obětoval společnost ve svůj prospěch.
Právě proto se jeden stal státníkem, a druhý parazitem.
