Reklama
 
Blog | Igor Adamovič

Babiš a páteř?

Chování každého člověka je určeno třemi základními prameny. Jsou to vrozené pudy, vštípené rodinné znalosti a vlastní životní zkušenosti. Náš pan premiér své pudy ukazuje dlouhá léta, jsou to pudy vlastní pijavicím či tasemnicím. Rodinné znalosti jsou nám také jasné, rodiče kariérní bolševici formovali bratry Mikiho a Bureše, agenty STB. Životním zkušenostem páně Babiše se raději vyhnu, nemáme tolik času a tlak mám i tak vysoký až dost.

Rád bych ale popsal své vlastní zkušenosti s našimi vládními činiteli. Od vzniku samostatného Československa jsme měli řadu premiérů i prezidentů. O některých jsem se učil, jiní mi byli komunistickým vzděláváním záměrně zamlčeni, některé jsem osobně zažil. Několik se mi jich vrylo do paměti, byli mezi nimi dobří i horší.

Posuzovat a srovnávat schopnosti těch které pamatuji ale objektivně nelze. Nemá smysl tak činit v době komunistického režimu, kdy jsme byli de facto pouze nesvéprávnou državou bolševického Kremlu.

Budování prvorepublikové státnosti bylo zatíženo velkou ekonomickou krizí i krizí demokracie, po celé Evropě provázené nástupem levicových totalit, tedy ruského bolševismu a německého národního socialismu. Nebyla to lehká doba.

Totéž ale můžeme říci o etapě po Sametové revoluci. Nahrazení represivních prorežimních složek funkční justicí, policií a armádou, změna předstírání plánované produkce na skutečné výrobní podniky nám zabralo všechnu energii. Nezbylo sil ani času na kontrolu nemorálních služebníků komunistického marasmu. Ti využili hesla Nejsme jako oni, postupně začali vylézat z kanálů a šířit své jedovaté sliny. Oni nejsou jako, jsou to oni, nezměnili se. Využívají demokracii a zneužívají ji proti nám, proti naší zemi a budoucnosti našich dětí.

Vidím styčné body mezi dnešní Českou republikou a meziválečným Československem. Práce prezidenta vlastence, filozofa a státníka TGM je srovnatelná s morálním étosem Václava Havla. Alois Rašín se svým suchým realismem coby náš první ministr financí postavil republiku na pevné základy, které nahlodal až komunistický režim. V době privatizace se mu částečně blížil Václav Klaus, to mu musím přiznat.

Porovnávat schopnosti jednotlivců, tvořit jakýsi žebříček úspěšnosti politiků je těžké. Troufnu si ale s čistým svědomím určit nejhoršího prezidenta a nejhoršího premiéra naší země. Jsou to Miloš Zeman a Andrej Babiš.

Prezident České republiky pro zákulisní čachry své kamarily otevřeně dehonestuje naši zemi a pracuje ve prospěch orientálních despocií Ruska a Číny. Jeho čas ve funkci se krátí, bude nahrazen někým jiným, doufám že ne horším. Co ale po něm navždy zůstane? Relativizace pravdy, možnost bez ostychu lhát, překrucovat, překračovat a ohýbat zákony včetně státního zákona nejvyššího, tedy Ústavy. Morálka jeho nástupců dostala hodně hluboké dno, a ten kdo by měl být vzorem občanům je nanejvýš opakem mravního vzoru. Zbyde po něm jenom puch, ostuda a špatná pověst.

A premiér? Nechám stranou jeho zneužívání dotací, proti svým pudům cizopasníka (viz první odstavec) bojovat nebude. Ignoruji i to, že dokázal své vlastní děti zneužít jako bílé koně, rodinné vlastnosti má koneckonců hluboko pod kůží. A co jeho vlastní životní zkušenosti? Není to tak dlouho, co se hrdě hlásil ke své páteři v diskusi s předsedou senátu Milošem Vystrčilem. K situaci v Bělorusku se Andrej Babiš dne 14.8. vyjádřil na twittru. Při návštěvě Mika Pompea, ministra zahraničí USA v Praze byl coby premiér ještě odvážnější.

Přiznám se, že i já jsem jeho slova pochvalně kvitoval. Jsem to ale idealista. Co přišlo? Vyjádření Babišovo, českého premiéra na schůzce V4. I na to jsem reagoval. Tento člověk je náš premiér? Tato osoba nás má reprezentovat ve světě?

My s naší minulostí se naopak musíme vyjadřovat k porušování lidských práv. Je to naše povinnost, náš mravní závazek, protože bez sounáležitosti a podpory bychom nikdy nevybudovali náš samostatný stát ani se nezbavili bolševického jha! My jsme zavázáni svou minulostí pomáhat jiným, ne bránit této pomoci!

Vyzývám vás, pane Babiši, podívejte se na záběry ze současného Běloruska. Ti lidé trpí, jsou perzekuováni a biti. Bojují o svou budoucnost, o své lidství, o svou zemi. V prvních řadách se jak lvice bijí ženy, které jsou týrány represivními složkami věrnými Lukašenkovi.

Po vašem vyjádření už pro mne nejste premiérem této země. Nemáte na tento titul morální právo. Nejste ale ani muž, jinak by vás nenechalo chladným týrání žen. Ukázaná platí, jak říká jeden z vašich předvolebních blábolů. Ukázalo se, že mimo skutečně funkčních testis nemáte ani columna vertebralis, ačkoliv se zaklínáte před kamerami jejím držením. Vy totiž žádnou páteř nemáte.

Mimo státního rekordního dluhu, který budou splácet ještě naše vnoučata, je to jediné, co po vás zbyde v paměti našeho národa.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama