Reklama
 
Blog | Igor Adamovič

Člověk pánem planety?

Opakovaně a silnými výrazy mi bylo poslední dobou doporučováno, abych už konečně nechal být toho našeho nejlepšího premiéra po Masarykovi (já vím, kdo byl TGM, mně to nepřipomínejte), a podobná moudra. Je zajímavé, že mi to nikdo neřekl do očí. Maily, které mi přichází z adres typu abc123@seznam.cz nebo adam666@gmail.com, stejně jako twíty od @abc123 či @adam666 jsou ovšem silnými výrazy vyfutrovány. Zřejmě je to proto, aby se vyrovnala absolutní absence argumentů v textu. Jako příklad mohu uvést vrchol sprostoty dne, @JJHarant, anonymní profil založený v listopadu, který mimo spojek ovládá pouze kombinace sloves, podstatných a přídavných jmen jako je blbec, pánské přirození, dement, imbecil, defekace, řazeno abecedně.

Není sám, tito virtuální siláci posledního čtvrtletí mají společnou nulovou minulost, příchylnost k Andreji Babišovi a silným slovům. Jejich cílem je člověka rozladit, odradit, anebo zdržet od rozebírání jim nepříjemných témat. Nebudu spekulovat o jejich hmotné zainteresovanosti, ale nárůst jejich počtu není zanedbatelný. Vzhledem k používanému slovníku, zanedbatelné výchově a společném výskytu na stejných tématech ve shodném čase jsem si ovšem vytvořil vlastní názor na tyto profily. Jednoduše řečeno, Marek Prchal pochopil, že jeho konec se blíží, tak mobilizuje veškeré síly. Ovšem poslední týdny investuje i se svými spolupracovníky příliš mnoho času, sil i financí, a výsledek tomu už neodpovídá. Dělá chyby, a to je dobře pro celou naši zemi. Čím více nových trollů, tím více bude chyb.

Ale dnes jsem se ani tak nechtěl věnovat našemu největšímu problému, štébáckému udavači v čele našeho státu, který v těchto dnech prokazuje svoji odvahu jako vždy. Nedokázal se postavit v rozhovoru žádnému oponentovi, schovává se před občany, lže a uráží své protivníky za jejich zády. A teď zalezl do úkrytu, řídí své loutky videokonferencemi a mobilem. On se nestydí v této době prchnout od své vlastní rodiny. ANO, skutečná hlava státu, chlap hodný toho jména. Mimo šíření chaosu a strachu má zájem jen o svůj vlastní prospěch, jak dokázal prodejem dezinfekce firmy Preol. Předtím ovšem celníci zatrhli firmě Žufánek dezinfekci rozdávat. Ale to je určitě náhoda, všichni tomu věříme, že?

A teď k tomu strachu. Nevíme, jaká část populace je zasažena čínským virem. Nevíme, vzniká-li po úspěšném vyléčení imunita. Nevíme ještě nic. Ale děsíme se mikroorganismu, který nám nedobrovolně předali netopýři. Šílíme strachy tak, že likvidujeme vlastní ekonomickou základnu, na které stojí naše civilizace. Za týden, měsíc, rok, nebo někdy jindy bude problém s čínským virem vyřešen. Ale bez výběru daní, bez výběru sociálního a zdravotního pojištění budeme živit nezaměstnané nebo důchodce z čeho? Z čeho budeme hradit běžné zdravotní zákroky na stomatologii, operace kýly nebo slepého střeva? Státní rozpočet bez příjmů, pouze s nabobtnalými výdaji, to bude křížovka bez řešení. Kdo vyhraje volby, ten prakticky prohraje… Tato situace nebude mít dobré možnosti, budou pouze špatné a ještě horší, to si musíme všichni předem uvědomit.

Jak k tomu došlo? Byli jsme si jisti, že jsme pány planety. Spokojeně jsme spotřebovávali zdroje, které nepatřili jen nám, ale všem následujícím generacím. Vymírali a vymírají kvůli naší rozežranosti mnohé druhy rostlin i živočichů bez většího lidského zájmu. Museli jsme mít každoročně nový model mobilu, větší televizi, rychlejší počítač, dovolenou v zahraničí… Sledovali jsme lhostejně vypalování pralesů v Amazonii kvůli sóje a pastvinám. Ignorovali jsme kácení pralesů v jihovýchodní Asii kvůli palmovým plantážím. Nezaujalo nás šíření pouští a neúrodných půd v Africe a Asii. Popírali jsme nadšeně změny klimatu a tání ledovců. Z toho všeho jsme strach neměli, ačkoliv to ohrožovalo každého z nás, všechny ekosystémy, celou naši planetu.

Ale dnes se strachujeme z mikroorganismu, který ohrožuje pouze některé z nás. Jsme každý sám pod svou rouškou se svým strachem. My že jsme pány planety? Nejsme, a nechováme se tak. Nechovali jsme se jako dobří hospodáři, a díky koronaviru je vidět, že nejsme ani skutečnými vyrovnanými lidskými bytostmi. Kdybychom jimi byli, ovládneme svůj strach, otevřeme oči a zjistíme, že se není čeho bát. Při vhodně přijatých opatřeních se nemusíme bát, naše lidská civilizace to zvládne.

Ale přiznám se, že mám strach i já. Ne o sebe, protože přijde-li má chvíle, půjdu. Strach na tom stejně nic nezmění. Bojím se o své nejbližší, o svou rodinu a přátele. A to nejen kvůli čínskému viru, ale kvůli nádorovým onemocněním, autonehodám, zločinům a všem ostatním rizikům, které s námi se všemi na tomto světě jsou stále. A ještě víc se bojím populistických lhářů typu Zemana, Babiše, Okamury, Klausů a jim podobným, kteří se snaží vyvoláváním strachu a rozdělováním lidí, jejich štvaním proti sobě navzájem ovládnout nás všechny. Pro svůj osobní prospěch, nebo pro své zbytnělé ego jsou schopni udělat cokoliv, zlikvidovat schopné skupiny a vrstvy obyvatelstva, okleštit naše občanská práva, zničit naši demokracii a připravit nás o svobodu a lidskou důstojnost.

Upřímně se přiznávám, že z toho mám strach. A protože strach nás ovládá a zabíjí, nezbývá, než se strachem či beze strachu bojovat proti likvidátorům našeho lidství. Ostatně, co je takový malý mikroorganismus proti přerostlým parazitům, kteří dnes stojí v čele našeho státu?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama