Reklama
 
Blog | Igor Adamovič

Dietní či prorostlé vepřové?

Po vánočních metabolických bouřích určitě správný dotaz, ale nejde mi ani tak o výživu jako spíš o formu vyjadřování. Máme mluvit korektně, nebo jednoduše, pravdivě? Já to zkusím jednoduše a doufám, že protentokrát nebude nikdo proti. Proč vlastně chci mluvit jednoduše a ne korektně?

Tak zaprvé protože jsem vyrostl mezi lesními dělníky, dřevorubci, kočími. Ti si vystačili s málo slovy, každé z nich ale mělo svůj jasný význam. Podej hupcuk znamenalo zřetelný pokyn, o jehož významu se nedalo pochybovat ani jej zpochybnit.

A zadruhé, protože za hypersuperkorektní vyjadřování dnes mnoho politicky exponovaných osob skrývá vědomé nepravdy a zjevné lži. Každé slovo které se jim nehodí zpochybní, obalí dalšími významy a vedlejšími větami, zrelativizují a mlží, mlží a mlží tak dlouho, až nad tím člověk mávne rukou jako nad zbytečnou ztrátou času. Jenže, jak kdysi pravil Pavel Kantorek Budeme-li se držet pravidla, že moudřejší ustoupí, tak budou ve vládě vždy jen samí blbci.

A teď k tomu vepřovému. Od mnoha lidí jsem mnohokrát slyšel, že politika je svinstvo a dělají ji jen svině. Možná ANO, ale my sami jsme jim to umožnili tím, že jsme se stáhli a nechali je. Jestliže mají v politice uspět slušní lidé, nezbývá, než vyhnat svině od koryt. A nebude to jednoduché, protože se budeme při tom muset brodit pořádně hlubokým hnojem, ale jinak to nepůjde.

Slíbil jsem ve svém blogu ze dne 22.12.2019, že se druhý den vrátím ke stejnému tématu, ale z jiného úhlu pohledu. No, nestihl jsem to druhý den, pak nastaly Vánoce, navštívila nás vnoučátka a podarovala nás malými, subtilními viry, které rozložily mou vůli a položily mé nepříliš velké, i když ne subtilní tělo. Takže své slovo plním s odkladem až dnes.

Rozebíral jsem 22.12.2019 naši politickou situaci. Máme hnutí ANO s premiérem ve střetu zájmů, který plně vytěžuje vládu vlastním osobním prospěchem a maskováním jeho problémů. Tlak na něj by měly tvořit demokratické politické strany v opozici, ale byl to převážně jen stínový tlak plný proklamací a ironizujících poznámek na sociálních sítích, tedy poněkud bezkrevné a bezúspěšné snažení. Naštěstí se objevilo občanské hnutí Milion chvilek, které organizuje demonstrace a stále sílící protesty. Dále oslovuje naše spoluobčany, vyzývá je k občanské angažovanosti a současně apeluje na spolupráci demokratických politických sil. A výsledek? Škoda mluvit – všichni oslovení politici slibují spolupráci, ale skutek utek.

Jak je to jen možné, uvažoval jsem. A dobral jsem se ke dvou bodům. Prvním je, že premiér Babiš chce za každou cenu vyhrát a řídit náš stát jako součást svého koncernu Agrofert a o své prohře vůbec neuvažuje. Ostatně, jakékoliv zaškobrtnutí by mu v důsledku rozbilo jeho konstrukt a on by pravděpodobně nepřežil zánik svého koncernu, takže prohra pro něj vůbec není přijatelná ani představitelná. Druhým pak je, že naši politici, vůdcové opozičních demokratických stran vlastně vyhrát nechtějí. Tedy, pochopitelně by chtěli, ale nejsou pro potenciální a nejistý zisk ochotní riskovat své stávající jistoty. Jejich skutky se pohybují na spirále měli bychom se spojit, chtějí to občané;  co na to naši stávající voliči, neopustí nás?; slíbíme spojení Milionu chvilek, doba to vyžaduje; rychle najít argument z minulosti který brání tomu spojení.

Ocitl jsem se se svými úvahami ve slepé uličce, zdá se? Ale kdeže. Zkrátka nám nezbývá, než přestat čekat na prince na bílém koni. Podle výzev Milionu chvilek nám nezbude, než si vládu věcí svých vzít zpátky sami. Ale no jo, já vím, Babiš má Mafru a miliony a my nic. Ale to je právě náš vlastní omyl. Píárko Babiše stojí jen a pouze na něm, on je vidět všude jak vykládá nesmysly jako sysle, motýle, včele. On se nechává fotit po republice na městských slavnostech atp., jednoduše řečeno se vetře všude. Máragdestě Prchal to pak prožene ksichtoknihou, Plesl s Lékem Mafrotiskem a obyvatel naší země má dojem, jak Babiše všude vítají a milují. Jakmile mu v získávání snadných bodů zabráníme, on ze strachu zaleze, a jeho podpora konečně začne klesat. Jak vím, že zaleze?

Jak jsem psal ve svém blogu, dne 14.12.2019 nás v Karlových Varech svou návštěvou poctil sám Andrej Babiš. Jeho tým mu včas sdělil, že před Císařskými lázněmi jej čeká šest demonstrantů s dvěma plakáty. Toto zanedbatelné množství jeho odpůrců stačilo k tomu, aby vládní kavalkáda zaparkovala za lázněmi a Babiš se pokusil se svou kamarilou proklouznout schodištěm jako řadový návštěvník. Všimli jsme si ho včas, vyzvali jej k demisi a připomenuli mu jeho účast v STB. A nejsme sami, kdo má stejnou zkušenost – před týdnem při otevření Státní opery po rekonstrukci také stačilo pár demostrantů. Nebo co těch několik odvážných skautů a jejich pokřik STB při focení s Babišem v Terezíně dne 19. května 2019? Pokaždé Babiš před konfrontací odvážně prchal.

Milion chvilek se vlastními slovy pasoval na hlídacího psa, dokonce hlídacího maxipsa demokracie. Většina zakladatelů Milionu chvilek jsou ještě děti. Nemyslím to pejorativně, jen chci říct, že mají ještě své žijící rodiče. I já mám děti zhruba v jejich věku. A právě proto symbolicky vyzývám všechny své vrstevníky k pomoci našim dětem. Jestliže jsou naše děti hlídacími psy, pak my jsme jejich předky, tedy vlky. Prosím tedy všechny čtenáře o vytvoření vlčích smeček ve všech městech a městečkách. Pomožme našim dětem, hlídacím psům demokracie aktivním lovem Babiše při jeho výjezdech a braňme mu v budování dojmu, že naše země je už jeho. Trestně stíhaný člověk se nesmí nadále chovat jako někdo, kdo má důvěru většiny a proto je nesesaditelný. Jej volila většina volících, nikoliv většina voličů a to je velký rozdíl!

A jaký bude konec této dlouhé pohádky? Myslíte, že by měl být pozitivní? No, to nevím, ale zahraju si na proroka. V okamžiku poklesu volebních preferencí hnutí ANO a znejistění agenta Bureše v jeho čele zajisté dojde k akutnímu poklesu strachu našich politických vůdců. Možná se pak dočkáme i jejich spolupráce. Ale nebojím se toho, hlídací maxipes bude dál hlídat naši demokracii, o naše děti se nebojím, jak je vidět, mají jasno ve svých úvahách a nebojí se vzít život do svých dlaní. Oni už dokáží na rozdíl od nás ohlídat prasátka u koryt, aby z nich zase nevyrostly nebezpečné, přerostlé a nenažrané svině.

Jak by to teď asi zakončil pan Kipling? A v boji zocelené vlčí smečky budou potichu na kopcích podřimovat. Jen občas se z přítmí zaleskne vlčí tesák, to aby každý pamatoval, čí je právo na tuto zemi a kdo ji střeží pro budoucnost svých mláďat.

 

Ceterum censeo ANO/Stbureš esse delendam.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama