Tak nám zvolili ombudsmana. Je to nepřekvapivě JUDr. Stanislav Křeček, známý zejména jako bojovník za udržení regulovaného nájemného a zároveň dlouholetý předseda Sdružení nájemníků ČR, posledních šest let zástupce ombudsmana. Nechme stranou, že boj proti deregulaci nájemného vedl čistě ve vlastním zájmu, neboť jeden z těchto bytů obýval za hubičku on sám. Přeskočme to, že se mnoho let představoval jako JUDr., ačkoliv rigorózní zkoušku složil až roku 2005. Pomlčme o jeho věku, vždyť šestiletý mandát 81 let mladý člověk zvládne zajisté jako nic. Nebudeme pitvat ani jeho zálibu v šíření lživých informací – koneckonců, možná proto jej nominoval ten, který rád čte vlevo dole. Pomineme vyjádření pana Křečka, že je třeba hájit většinu proti menšině. A nakonec vynecháme i jeho pověstnou pracovitost, kterou popsali zaměstnanci úřadu veřejného ochránce práv takto „naši práci nijak nebrzdil, ani se o ni nezajímal; do práce chodil v pondělí a odjížděl ve středu; spisy ze své agendy nečetl a podepisoval automaticky, co dostal na stůl; nezahajoval vlastní šetření, nikam nejezdil, o nic se nezajímal“.
Pochopil jsem, proč jej nominoval pyžaman, a chápu, proč jej volili poslanci hnutí ANO – stejně jako jejich premiér se nestydí využít pro vlastní prospěch každou příležitost a bez ostychu zneužívat svůj střet zájmů. Chápu i podporu bolševiků a příznivců Pitomia, mají s ním společnou zálibu v lhaní a urážkách zejména na sociálních sítích. Ano, jejich hlasy spolu s hlasy poslanců za ČSSD by mu pohodlně stačily ke zvolení, protože kvórum pro zvolení v prvním kole bylo 90 hlasů a v druhém kole to bylo 88 hlasů. Ostatně, o hlasovací koalici ANO, ČSSD, SPD a KSČM nikdo soudný nepochybuje.
Zajímavé bylo nelogické vystoupení Jaroslava Foldyny, který bez důkazů obvinil Šimona Pánka, ředitele humanitární organizace Člověk v tísni, z hrozeb poslancům, kteří budou volit Křečka. To bezprostředně odmítli předsedové opozičních stran. Bez postoje k tomuto excesu zůstal předseda ČSSD Hamáček, který naprosto selhává jako koaliční partner a člen vlády. Překvapila příjemně Jana Maláčová, která Foldynu ostře zkritizovala. Několik poslanců v zákulisí tvrdilo, že to mohlo Křečkovi pomoci ke zvolení, ačkoliv všichni věděli že Foldyna lhal. Stejně tak prý pomohlo Křečkovi vyjádření Milionu chvilek pro demokracii, kterým se cítila řada poslanců být vydírána. Tak, pohádky do parlamentu nepatří pánové, nemyslíte? Až zase budete mít chuť nějakou pěknou pohádku někomu povědět, zkuste třeba ve školkách Popelku. To je rada pro zvlášť bájné vypravěče jako jsou např. Václav Klaus ml. nebo Patrik Nacher.
Ale teď už k meritu věci – ano, je mi stejně jako všem jasné, že na pokyn prezidenta hlasovací mašinérie vládnoucích stran pod taktovkou nekorupčního borca Faltýnka opozici převálcuje. Ale proč jim to sakra naše opoziční strany tak usnadňují? Všichni se zaklínají nutností spolupráce a svou ochotou ke spolupráci. Tak se tu spolupráci podívejme ve světle volby ombudsmana.
Nejsilnější opoziční strana, ODS na svém kongresu krásně hovořila ústy předsedy Fialy o ochotě ke spolupráci. Na veřejného ochránce práv ODS nominovala Jana Matyse, který nepostoupil do druhého kola, a v prvním kole obdržel rovných 20 hlasů. KDU-ČSL, Piráti, TOP 09 a STAN nominovali Víta Alexandra Schorma, který v prvním kole obdržel 47 a v druhém kole 53 hlasů. Jejda, to je jen o šest hlasů víc, kde je dalších 14 hlasů za ODS z prvního kola?
Tak tomu říkám spolupráce. Zdůrazňuju, že by to na výsledku volby nic nezměnilo, ale buď ODS není ochotna spolupracovat, anebo ostatní opoziční strany nejsou schopny vyjednat podporu svému kandidátovi do druhého kola. Co to znamená? Že se porážíme sami. Babiš si musel mnout ruce, jemu stačí jet na půl plynu, protože jeho soupeři se ani nesnaží.
Zopakovala se situace z prezidentské volby – než podpořit v druhém kole toho, kdo mi úplně nevyhovuje, radši svou neúčastí podpořím váhu hlasů protistrany. Jestliže ale budete hledat anděla vyhovujícího všem, tak vás pánové v čelech opozičních stran musím seznámit se smutnou skutečností. Nenajdete jej. Buď se chovejte pragmaticky v zájmu svých stran a naší země, anebo to předejte někomu jinému.
A jestli se vedení politických stran v opozici nechytí v dohledné době za nos, nezbývá nám, občanům, nic jiného, než přestat spoléhat na prince na bílém koni. Bajajové už nejsou na skladě, zdá se. Takže nám asi nezbývá po vzoru jiné staré pohádky si jako hloupí Honzové plivnout do dlaní, vstoupit houfem do politických stran a jejich vedení převzít.
Zatím máte pánové předsedové ještě nějaký čas. Ale minuty utíkají a metronom nezpomaluje. Volby se blíží, Babiš přebírá zemi, post za postem obsazuje svými lidmi a trpělivost občanů má své meze. Pamatujte na to.
Současnému premiérovi této země bych rád připomenul, že i takřka bezmezně trpělivým Čechům už třikrát došla výše zmíněná trpělivost. Zkuste si zjistit, pane Babiši, co spojuje letopočty 30. července 1419, 24. září 1483 a 23. května 1618. Nikdo vám nevyhrožuje, ale zkuste se zamyslet nad důvody, kterými jsou tato tři významná data českých dějin spjata.
