Reklama
 
Blog | Igor Adamovič

Jak poctivý premiér k bohatství přišel

Bylo nebylo, dávno tomu, ještě před čínskou virózou. To jsem vám, milí čtenáři, slíbil vyprávět pohádku o spolužácích. A protože okolo nás víří viry, během se mění vládní pokyny a tryskem nákupní hodiny vyhrazené seniorům, valem přibývají nakažení a mrtví, je nejvyšší čas na nějakou pěknou a klidnou pohádku pro zklidnění mysli.

Zkusil jsem adaptovat mladé pověsti slovenské, přesněji vlastnoruční životopis předsedy profikorupčního hnutí ANO a Božím dopuštěním předsedy české vlády. Copak nám o sobě pěkného prozradil pan Babiš? Začal zeširoka. Média prý o něm píší mnoho polopravd a lží, boj s nimi nelze vyhrát a vymahatelnost práva v České republice je složitá.

Má pravdu, předseda, to se mu nedá upřít. Skutečně jeho noviny zveřejňují lži a polopravdy, toho jsme si všimli. Mafrotisk neprávem dehonestuje jeho odpůrce a svému majiteli nepravdivě blahořečí. Mnohokrát se už oběti mediální divize ve službách a majetku pana Babiše obracely na soudy, a skutečně jen málokdy se plně domohly svého práva. S vymáháním práva má problém i policie, právo jim ministryně spravedlnosti prý schovala někam do čapího hnízda. A čápi jsou ptáci chránění zákonem, do hnízda jim nikdo nesmí, to se po nějakém tom vyšetřování i Nevtípil dovtípí.

Jinak musím říct, že pan Babiš umí pravdu pěkně zabalit. Pochází prý z úřednické rodiny. Ano, tak nazývá dva prověřené a prominentní komunisty. Dokonce tvrdí, že jeho otec nebyl komunistický prominent. Jak tedy vysvětlit jeho pobyty v Etiopii, Paříži a Švýcarsku s celou rodinou? Ale čteme si pohádku, tak proč se netvářit, že tomu věříme. Od roku 1969 žili Babišovi v Ženevě, kde se na gymnáziích vyskytují ti nejdobrosrdečnější spolužáci na světě. Nechápu, jak se s nimi dokázal komunikativní a dobrosrdečný mladý Andy za pár týdnů sblížit bez znalosti řeči. Ano, za pár týdnů. Rok totiž strávil v nemocnici a zbytek pobytu v domácím ošetřování s trombocytopenií a po uzdravení se vrátil do Bratislavy.

A tady už začíná ta správná pohádka. Mladý Andy roznášel mléko, sbíral tenisové míčky na kurtech, pracoval na stavbách, vykládal balíky na nádražích a pilně střádal na stavbu domu. To dělá každý středoškolák i vysokoškolák, vždyť to všichni z mládí známe. Kdepak hospody, kamarádi a slečny. Pěkně šetřit do punčochy korunku ke korunce!

A po ukončení vysoké školy každý běžný občan v bolševickém Československu nastoupil do podniku zahraničního obchodu, kde se potkal s pohádkovou postavou hodného estébáka. To se stalo i mladému soudruhovi Babišovi. Ten pohádkový estébák dokonce zaklel Andyho tak, že podepsal spolupráci ve snu a úplně na to zapomenul. Od té doby se soudí, vyhrává soud za soudem a stále se odvolává. To si, milé děti, zapamatujte. Když soud vyhrajete, musíte se odvolat! A protože náš premiér všechny soudy vyhrál, bude se muset odvolávat až do smrti.

Ale to jsme utekli daleko, musíme se nejdřív vrátit do Maroka, kde v letech 1985 až 1991 náš hrdina působil a získal mnoho užitečných kontaktů a financí. V té době si konečně postavil ten vytoužený dům v Děvínské Nové Vsi a pracoval už zpátky v Československu v Bratislavě v podniku Petrimex a v jeho dceřinné společnosti Agrofert. A tady se opět objevují pohádkové postavy, nejprve pověstní švýcarští spolužáci, kteří vložili milióny do navýšení základního kapitálu Agrofertu a také hodní neviditelní skřítci, kteří umí cestovat časem, ovlivnit valnou hromadu Agrofertu a tento převést pod křídla toho hodného hocha, který jim zřejmě dal kdysi krajíc chleba, nebo tak něco. Tak to přece v pohádkách bývá, nevrťte mi hlavou, nedůvěřivci!!!

A pak už to šlo samo, aby dobro nakonec zvítězilo. Privatizace Prechezy, Dezy, přátelské převzetí Kosteleckých uzenin, na které dodnes s láskou a slzou dojetí v oku vzpomínají řezníci a mnoho podobných akvizic výhodných vždy pro prodávající stranu. Pan Babiš všechny podniky přebírá vlastně nerad, ale co má dělat, když mu všichni pořád něco vnucují. No řekněte, kdo by takovému dobrotisku neprodal vlastní podnik i se ztrátou, to by musel být úplný nelida a hotový necita!

A už jsme v současnosti, pohádka už bude končit. Pan Babiš, který není ve střetu zájmů, neovládá své podniky, neuráží svou politickou konkurenci, nezneužívá své postavení, nepřebírá nepřátelsky celou zemi, nepáchá dotační podvody, neprovádí daňové machinace, nekontroluje svými lidmi všechny klíčové posty a naopak zvládá bojovat s koronavirem, včas zabezpečovat zdravotní ochranné prostředky a srozumitelně a pravdivě informovat obyvatelstvo na tiskovkách, je naším premiérem.

Jeden by slzy ronil. Jen mi tak vrtá hlavou, jakou řečí se hovoří na švýcarských středních školách. Co myslíte, bude to některý arabský dialekt vlastní majitelům konopných a makových plantáží? Anebo si tam za zády vyučujících šuškají ruskojazyčně o minulosti v KGB?

Pro bílého koně je ale jedno, kdo jej vodí na otěži. Hlavně, když jej umí předvést, aby na něho byl pěkný pohled, milé děti.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama