Nejsem politik, nejsem politolog, nejsem novinář. Zahraniční politická scéna mne zajímá víceméně jen v souvislosti s naší zemí, nespecializuji se na Blízký východ, ale tentokrát se mi příliš dlouho z myšlenek nedostává jeden konkrétní krok a určitá souvislost s naší politickou scénou. Ano, jistě, mluvím o generálmajorovi Kásimovi Sulejmáním, veliteli speciálních jednotek Quds iránských revolučních gard, který byl zavražděn dne 3. ledna 2020. Nepochybuji, že to byl terorista, který napáchal mnoho zla. Nepochybuji, že jeho odstranění zabránilo mnoha dalším zločinům. Ale ten způsob, ten mi jaksi nesedl… Pak se ale k jeho odstranění vyjádřil pan Karel Schwarzenberg, a začaly ve mně klíčit myšlenky a pochyby. A dnes to dorazil svým blogem pan Jiří Karásek Zde. Nehodlám ani s jednou touto autoritou příliš polemizovat, ale rád bych k tomu řekl svých pár slov.
Připomeňme si nejprve slavnou teroristickou minulost Kásima Sulejmáního – ano, jak jinak než teroristou nazvat někoho, kdo se vypracoval jako morální architekt a vrchní velitel bojůvek terorizujících íránskou politickou opozici, kurdský odpor, drogové kartely, stejně jako všechny náboženské směry, které odporovaly panující striktně šíitské teokracii. Později se mu podařilo rozšířit okruh své činnosti, dokonce až do Bosny, kde podporoval v posledních balkánských válkách šiítské muslimy proti Srbům. On byl obecně vrcholně odpovědný za všechny íránské vojenské zásahy v Sýrii, Íráku, Libanonu, Jemenu. Ano, i on pomáhal úspěšně rozvracet Blízký východ a roztáčet kola lidského neštěstí a emigrace. Musím mu ovšem přiznat i účast v boji proti DAEŠ, ale zde se nejednalo o nějakou humanitu, kdeže. On jen bojoval proti svým odvěkým nepřátelům, proti sunnitům.
Ponechávám nyní stranou všechny možné politické souvislosti, které už čtvrtý den pilně rozebírají všichni, kdo se vyznají i nevyznají na Blízkém východě. Záměrně pomíjím i všechny možné varianty budoucího vývoje, jen nastíním svou představu – nezmění se nic. Ano, protože Írán bude dál pokračovat v terorismu zejména na Blízkém východě, do přímého konfliktu s USA se ale nepustí i s ohledem na saúdský režim a na turecký stát, kteří ostře střeží jakoukoliv změnu rovnováhy v oblasti. Takže bude pokračovat stávající status quo.
Reakce velmocí a zejména našich „politických“ představitelů krásně shrnul pan Jiří Karásek se shrnutím Z hlediska vyššího principu mravního vražda na teroristovi není zločinem. S tím se nedá polemizovat, a Kásim Sulejmání terorista zajisté byl. Problém je pro mne ale, jak už jsem uvedl, způsob jeho odstranění. Bez jakékoliv předcházející diplomatické aktivity byl příslušník jednoho státu zavražděn na území státu jiného vojenskou mocí státu třetího. Ano, jak přesně uvedl pan Schwarzenberg, toto rozhodnutí prezidenta Trumpa je zločinné. Aby americký prezident hrdě oznámil, že pošlapal všechny uznávané zásady mezinárodního práva, aby se ve své podstatě přidal na stranu států, které mezinárodní terorismus provádějí jako běžnou součást své politiky, to je ten stěžejní bod, který mi vadí nejvíc ze všeho.
Ano, právě americký prezident. Prezident velmoci, která v obou světových válkách pomáhala zachránit naši civilizaci, nezávislost demokracií Evropy – nebo alespoň částečně, zrovna naše země bohužel upadla pod kuratelu bolševiků. Člověk, který sám sebe označuje jako konzervativce. Svého času jsem se rozepsal na téma, co podle mne činí konzervativce konzervativcem: Pro mne, jako čistokrevnou konzervu starého ražení je primární má zodpovědnost za své chování, za pracovní snažení a výsledky, péče o předky mi svěřené hodnoty nejen materiální, ale zejména mravní, zodpovědnost za rodinu, firmu ve které pracuji, ves ve které žiji, zodpovědnost za přírodu, životní prostředí, spoluobčany, zemi. Má svoboda spočívá v přijetí této zodpovědnosti, má svoboda je ve způsobech udržování zděděného po předchůdcích a ve způsobech předání co možná nezměněného či neumenšeného a neznehodnoceného pokračovatelům.
A zde vidím ten průsečík vraždy jednoho významného teroristy letošního 3. ledna s naší vnitropolitickou scénou. Stejně jako Donald Trump se za konzervativce u nás označuje kdekdo. Klaus st. i ml., Zahradil, Okamura, Robejšek, …
Konzervativec ale nemůže ignorovat jemu nepohodlné fakty či popírat celá vědecká odvětví, konzervativec se nemůže kvůli osobnímu prospěchu paktovat s komunisty východní Asie, konzervativec nemůže prvoplánovými lžemi a strachem rozdělovat obyvatelstvo a získávat voliče, konzervativec nemůže bezmyšlenkovitým krokem pošlapat čest všech generací před sebou i za sebou, konzervativec nesmí pro okamžitý úspěch opustit zděděné zásady. Kdo má zájem, může nahlédnout do textů, které jsem na toto téma zveřejnil před volebním sněmem TOP09 Zde a následně po reakcích některých čtenářů Zde.
Donald Trump pošlapal nejen mezinárodní právo, ale poplival slovo konzervatismus, nenávratně ponížil čest USA, a dostal ji tímto krokem výrazně blíže nemorálním režimům blízkovýchodního typu či Ruska. Stačí jeden nepromyšlený krok, a z prezidenta USA, který se vydává za konzervativce spadnou jeho mimikry. Nejenom že se po tomto kroku mezinárodní právo dostává zpět k období otevřených agresí, ale bojím se dalších kroků nevypočitatelného Donalda Trumpa a jejich vlivu na globální ekonomiku.
Ale to všechno nic nemění na tom, že se nejednalo o nevyprovokovaný útok, ale naopak o odvetu za Sulejmáním naplánované útoky na americkou ambasádu v Bagdádu a další jím naplánované teroristické útoky. Nic se nemění na tom, že se jednalo o odstranění teroristy významu většího, než malého.
