Plním slib ze včerejšího blogu a od zdravotnických dopadů čínského viru se přesunu k dopadům ekonomickým, ale nejprve si dovolím krátké shrnutí. První případ onemocnění Covid-19 ve Wu-chanu je doložený v polovině listopadu 2019. Celosvětovou pandémii zavinilo tradiční bolševické zapírání problému vedoucí až ke smrti lékaře, který jako první o k-viru informoval. První oficiální čínská informace byla vydána 20. ledna. Karanténa byla vyhlášena 23. ledna, tedy s dvouměsíční ztrátou. Ani den ale neztratila čínská propaganda, která lži maskovala nesmysly, což v jednom balení přebíral celý svět. Vojáci z USA k-virus v Číně záměrně nešířili, nezastaví jej sezamový olej ani fialky v řiti, nevyléčí jej česnek ani alkohol. I když, dobrý koňak bych úplně nezahrnoval. Nezabírá sice na čínský virus, ale lidská blbost je s ním mnohem snesitelnější.
V současnosti bojujeme bitvu s k-virem, náš zdravotní systém se ještě nezhroutil, nemáme masově nemocné lékaře, zdravotní personál ani lékárníky, nemáme zatím kupodivu ani řady mrtvých. Itálie nebo Španělsko takové štěstí nemají. Přiznejme si ovšem, že před námi mají zhruba měsíční náskok. Koronavirus působí celosvětovou zdravotní katastrofu, na čemž se shodují autority z celého světa.
Dojde ale i ke katastrofě ekonomické. Finanční rezervy živnostníků, malých ani středních podniků nejsou nekonečné a delší krize ublíží i velkým firmám. Tentokrát ale nepůjde ani tak o krizi likvidity, ale o krizi výroby a poptávky. Naše denní přidaná hodnota činí cca 15 miliard korun, třetinu z toho spolkne stát. Bude-li dopad krize zhruba třetinový, na stát připadne jen 3,5 miliardy korun denně. Propouštění, snížení poptávky, neschopnost hrazení nájmů a hypoték bude logickým završením vítězného tažení čínského viru českou zemí. Každý zkrachovalý podnik představuje nejen pokles vybraných daní, ale i zvýšení výdajů státu na nové nezaměstnané.
Musíme tedy udržet naši ekonomiku v chodu. Pozor, já primárně nemluvím o velkých firmách. Jejich daňový přínos do státního rozpočtu je díky dotacím a pobídkám ve svém dopadu záporný, mají na to ostatně vlastní daňové odborníky. Nemluvím ani o zaměstnancích, jejichž daňový přínos je s ohledem na odpočty a příspěvky bagatelní. Mluvím o živnostnících, a o malých a středních firmách, které mají na svém krku nasazené jho většinového plátce do státního rozpočtu. Nesmíme připustit jejich masový kolaps, ten by měl fatální dopad. Pan Babiš s jeho vítězícím daňovým džihádem a pomocí jím obsazených státních úřadů se pokusil o likvidaci drobné konkurence, ale souběh EET, zaklekávání a koronaviru je příliš silný koktejl. Omezit šíření čínského viru je správné, nejsem asociál. Ale je nesmysl celoplošnou karanténou likvidovat celé obory. Dlouhodobé dopady k-viru by mnohonásobně přesahovaly možnosti naší země. Naše vládní garnitura se předhání v silných slovech, snaží se nám zakázat víc a víc. Chápu, že tímto získává politické body, ale ve výsledku jen straší, šíří paniku a přijatá opatření ničí naši zemi na celá desetiletí.
Opakuji, že si cením lidského života, ale v našem zdravotnictví chyběly peníze už řadu let. Babiš a jeho koaliční partneři se bolestivých reforem báli v dobách hojnosti, a teď nás to dohnalo. Propad příjmů rozpočtu znamená menší výdaje ve zdravotnictví. V nastávající krizi to zjednodušeně znamená, že nebudeme mít prostředky na finančně náročné preparáty nebo operace. Lidé budou umírat nikoliv na čínský virus, ale na neschopnost hradit jakoukoliv léčbu. Tyto pravidelné, každoroční ztráty na životech pravděpodobně výrazně převýší počet obětí koronaviru. Nebudou tak mediálně působivé jako oběti pandemie, ale bude jich víc.
Obecně řečeno, schodek rozpočtu jakkoliv vysoký není důležitější než struktura tohoto schodku. Musíme obnovit základní funkce státu a potlačit zbytečný balast minulých let. Na dotace miliardářům a na úplatky voličům z rozpočtu tedy musíme zapomenout. Roční státní rozpočty musí být svázány dlouhodobými parametry, na kterých se shodne celé politické spektrum. Sem budou patřit zejména reformy důchodová, zdravotní, daňová, stanovení a narovnání poměru mandatorních výdajů a jejich zastropování. Dále musíme podstatně zeštíhlit státní aparát i veřejné správy zároveň s jejich elektronizací.
Ačkoliv nám Čína prodává zdravotnický materiál, je za to oslavována jako dárce a náš zachránce. Naproti tomu přislíbená finanční pomoc z EU je opomíjena. V rámci politických hrátek jsme nepřijali EUR, nyní jsme ale v několika dnech viděli podstatný pohyb kurzu koruny. Jestliže se nechceme stát hračkou predátorských režimů jako je Rusko nebo Čína, není pro nás jiné cesty než být členem EU a co nejrychleji přijmout EUR. Nikoliv otravný, brblající a proti všemu protestující stát, ale právě naopak inspirátor další cesty a dalšího integračního procesu, to je cesta naší země. Jen tak můžeme něco ovlivnit v náš prospěch.
Krize, která přijde ale bude mít i svá pozitiva. Češi byli průmyslovým motorem Rakouska-Uherska, naše první republika se přes celosvětovou krizi dokázala díky invenci a schopnostem našich občanů vypracovat do první desítky zemí. Ani komunistická hrůzovláda nás nezměnila. Za třicet let jsme se neuvěřitelně posunuli. A jako příležitost vidím i nastávající krizi. Nelze už spoléhat jen na Německo, musíme jako stát konečně dospět a postavit se na vlastní nohy. Nesmíme už dusit živnostníky a podnikatele, naopak jim musíme vytvořit podmínky. Oni pak dají práci lidem a svými odvody budou živit stát. Efektivita a konkurenceschopnost producentů vzroste. Malé a pružné firmy dokáží vyrábět konečné produkty s vysokou přidanou hodnotou. Opusťme už cestu montovny, na kterou nás zavedla zejména ČSSD pod vedením současného prezidenta, a nepodporujme dál nepružné giganty závislé na dotacích, daňových úlevách a státních pobídkách.
Přiznávám naší vládě, že už přijala jakási opatření, ministryně financí nově přislíbila odložení EET. To ale nestačí. Navrhuji opatření okamžité a dlouhodobé. Dále navrhuji v současné kritické situaci ukončit kriminalizaci podnikatelů a živnostníků vládou a neštvat proti nim zaměstnance. Jsme všichni na jedné lodi, musí platit stejná pravidla (nemocenské, OČR, atp.) pro všechny.
Aktuální, rychlá pomoc našemu hospodářství státem sestává z následujících bodů:
- Nemocenská, i nesouvisející s koronavirem bude dočasně hrazena státem.
- Stanovení měsíční výše příspěvku OSVČ a malým podnikům po dobu karantény, jinak nebudou tyto schopny hradit nájmy, energie, materiál, mzdy a zaniknou.
- Přechodné snížení, možná až zrušení sociálního pojištění za zaměstnance i OSVČ po stanovenou dobu, minimálně na jeden rok.
- S ohledem na rozbíhající se platební neschopnost vybírat DPH pouze ze skutečně proplacených faktur.
- Rozvolnění termínů daňových přiznání a plateb daně z příjmů i jejich záloh pro OSVČ, malé i střední podnikatele do konce roku 2020.
- Rozvolnění termínů auditů, daňových přiznání a plateb daně z příjmů i jejich záloh pro velké firmy do konce roku 2020. Problematické je provedení auditů v době karantény, na audit u velkých firem neprodleně navazuje daňové poradenství. Z časového hlediska se tento rok firmy dostávají na hranici proveditelnosti účetní závěrky, zvláště konsolidované, a na včasnost podání daňového přiznání.
Dlouhodobá pomoc podnikům představuje tyto body:
- Okamžitá garance podnikových úvěrů státem s výší garance odvozené od obratu firmy. Banky takto pomohou firmám s udržením výroby a zaměstnanosti. Krytí úvěrů blankosměnkami povede pouze k řadě osobních tragédií a ke krachům mnoha podniků.
- Vládní novela daňového řádu prodlužující lhůty pro vrácení odpočtů musí být stažena. Podvazování finančních toků si dnes nemůže dovolit žádná firma.
- Neprodlužovat lhůtu pro vracení odpočtů na DPH na 45 dní.
- Zákonem stanovit vyšší míru tolerance státní správy vůči daňovým plátcům. Zaklekávání firem, stejně jako jejich šikanování finanční správou musí skončit.
A na závěr bych chtěl ještě něco dodat z oblasti neekonomické. Dopad čínského viru a následující hospodářská celosvětová krize nám ukáže, jak je lidský život křehký a pomíjivý. Věřím, že obnovující se lidská sounáležitost se bude dál rozvíjet, a že už nebudeme posuzovat možnosti života slepě pouze podle ziskovosti, efektivity a užitkovosti, ale že zejména v politice ubude stávající sobectví, pohrdání a přehlížení ostatních. Jinak se za pár let ocitneme tam, kde jsme dnes.
