Vývoj naší vnitropolitické situace začíná připomínat šílenou italskou crazykomedii. Všichni naši politici jsou si vědomi nebezpečí, které pro naši zemi představuje hnutí ANO v čele se svým trestně stíhaným premiérem, který se zabývá svým prospěchem a svými osobními problémy. Milion chvilek vytváří stupňovaný tlak, vyzývá občany k politické angažovanosti a demokratické politické strany ke spolupráci. Vedení všech zúčastněných stran se zaklíná vědomím si situace, svou ochotou ke spolupráci a občan by si řekl, že je všechno na nejlepší cestě, že může věnovat svůj čas duchovnímu prožití adventního období i hmotné přípravě nadcházejících svátků.
A pak se jeden nestačí divit – tu piráti doporučí zánik topky a rituální porážku Andrešova všeobecného zlosyna Kalóska. Tu lidovecký expředseda promešká příležitost mlčet a připomene jakési dávné hříchy Kalouska, opomíjejíc fakt, že on, Bělobrádek osobně přivedl Babiše k moci a umožnil agentovi STB vládnout naší zemi. A teď naposledy, ó jak velkodušné, nabízí v krajích stan několik míst na svých kandidátkách dalším stranám včetně topky. Proč by si vzpomínali na situaci z předcházejících voleb a diametrálně odlišný přístup TOP09 ke STAN? Co bylo, už neplatí, ze stanu je nyní pořádný wigwam a chce si svou velikost užít. Pan Babiš si musí mnout ruce, protože mu sami jeho soupeři zakrývají problémy s auditem, se střetem zájmů a jiné podobné šablaturky posledních dnů.
Máme to ale politiky, řekl bych si, ale jsou to vůbec politici? Snad jen jeden, výše zmíněný arcilotr Kalousek. On v předstihu vyzýval ke společnému postupu politických stran vůči Babišovi. On byl ochoten zapomenout na svůj osobní zájem, on jako jediný ustoupil do ústraní, aby jeho Babišovým mediálním impériem vytvořená pověst nebránila dalšímu společnému postupu. A co ostatní? No, nazvat je politiky… oni spíše jen politikaří a jako politici se tváří ve světle ramp. Rád bych zde připomenul svůj text z 31. října 2016, který je v této souvislosti, zdá se mi, stále aktuální:
V čele státu stojí volení zastupitelé, kteří svou politikou, svými názory a činy vedou, nebo lépe řečeno řídí zemi. Provádí naši politici ale skutečně politiku anebo pouze politikaří? Skutečným politikem byl bezesporu Sir Winston Churchill, který svou zemi provedl vírem světové války. Stál proti němu průmysl prakticky celé Evropy ovládané nacistickým Německem, W. Churchill měl ale jasnou vizi, kudy a jak směřovat Velkou Británii, tuto vizi předestřel svým spoluobčanům, podařilo se mu svou vizi prosadit a se svými spoluobčany zemi navzdory nezměrné přesile ubránit. Kdo z našich politiků nám předestřel za poslední desetiletí jakoukoliv vizi? Kdo z nich měl jasnou cestu, kterou nás, své spoluobčany chtěl vést?
Smutné je konstatování, že si nikoho nevybavuji. Naši volení zastupitelé se podobají spíše řidiči autobusu, který sice vybírá jízdné (tedy naše daně), ale už kdysi dávno zahodil jízdní řád a jezdí bezcílně po silnicích. Změny směru jsou vyvolány okolními vlivy, případně nabídkou provize u některých čerpacích stanic… Ve víceméně pravidelných intervalech se strhne hádka o místo řidiče (tedy předvolební kampaň), ale kandidáti nám nenabízí jízdní řád (tedy své vize). Jediným tématem této rvačky o volant je ve skutečnosti možnost umístit své známé do funkcí průvodčích nebo stewardů a urvat si co největší podíl z provizí nabízených sítěmi čerpacích stanic.
Jaká byla „velká témata“ několika posledních volebních let? Namátkou – byl to počet krajů, dále to byla diskriminace pohlavních menšin nebo výběr mýtného systému a teď naposled to byla migrace. Jinak řečeno, byla to témata zajisté důležitá, ale naprosto okrajová s ohledem na naše dlouhodobě neřešené problémy – např. daňový systém, korupci, zadávání veřejných zakázek, nesmyslně vysoké dotace na cokoliv. Proč by ale kandidát (sám sebe vidíce jako vítěze voleb) měl vymýšlet a předestírat voličům bolavá a náročná témata? Co kdyby nedej Bože dokonce dostal důvěru voličů a volby vyhrál – vždyť by sám sobě musel vyprázdnit korýtko! Mnohem přijatelnější pro něj je uchopit téma mediálně zajímavé, letící okolo něj prostorem. Je lépe zevrubně toto téma probrat, představit při tom sám sebe v nejlepším světle (a důkladně pošpinit konkurenci), možná i zasednout za volant naší země – a hlavně nic neměnit.
Podívejme se na ta témata podrobněji – reforma počtu krajů nám zabrala spoustu času, krásně a mnoho se při tom namluvilo a jaký je výsledek? Máme např. krajská města vzdálená od sebe pouhých 25 km, ale pro naše „politiky“ bylo důležitější získat pár plusových bodů díky animozitám Pardubičáků a Hradečáků než logické hledání nejvhodnějšího a nejlacinějšího řešení. A tak máme 14 krajů, takže můžeme na 14 krajích uživit kamarády na místech hejtmanů, radních a zastupitelů, o počtu přebytečných úředníků ani nemluvě. Kdo by se ale o zbytečné náklady zajímal – vždyť je to z našich daní, takovou drobnost naši politici neřeší.
Diskriminace pohlavních menšin je jistě nepříjemná záležitost, ale neslyšel jsem o případu napadení, nebo např. odmítnutí obsluhy. Pravidelně pořádané pochody jsou sice centrem obecné pozornosti, ale ke zranění nebo fyzickému napadení při nich pokud vím nikdy nedošlo. Rituální pseudopolitické tanečky okolo registrovaného partnerství zaplnily veškerý prostor pro jednání o důležitějších věcech. Omlouvám se všem, kteří se budou cítit dotčeni mými slovy, ale faktem je, že občanů s odlišnou pohlavní orientací jsou dle oficiálních údajů cca 4%. Ovšem daně, korupce, atd. se týkají 100% spoluobčanů! Na několikaprocentni menšiny (navíc v naší zemi bez fyzických projevů diskriminace) by podle mého mělo dojít až časem – až budou dořešeny problémy týkající se nás všech!
K výběru mýtného systému je snad škoda slov. Vybrat a schválit něco generačně zastaralého už v okamžiku výběru, to se nedá vysvětlit ani pochopit. Prospělo to pochopitelně betonářské, ocelářské a stavební loby, asi se nakapšovali i někteří zúčastnění politici a úředníci. Ale my všichni to platíme ze svých daní – a našim „politikům“ je to absolutně jedno a smlouvu opakovaně prodlužují. Zřejmě nám chtějí na dálnicích zachovat provozuschopný technický skanzen. Nebo mají v plánu na nejdelší odstavné ploše v EU vydělávat na vstupném jako v muzeu?
A co migrace? Necelý rok téměř všichni naši „politici“ bránili své voliče před migranty, před kvótami, čímž nás naprosto znevěrohodnili v očích celé EU jako partnery. Víte, že těch migrantů bylo výrazně méně než je v Čechách měst? A hlavně, oni k nám ani nechtějí, takže celý ten humbuk okolo migrantů byl a je naprosto zbytečný. Bylo to dobré pouze jako vycpávka předvolebního času, kterou se odvedla naše pozornost od důležitých témat.
A od nás, „cestujících“ jsou vybírány rok od roku stále vyšší daně, kterými se musí podělit stále víc „řidičovo kamarádů“ a zaplatit hlasy „neplatících spolucestujících“. Proboha, jak dlouho bude ještě trvat, než se objeví kandidát na „řidiče“ který rozdá budoucí jízdní řád a bude ho i dodržovat? Dočkám se já, nebo moje děti anebo snad vnoučata skutečného politika?
Dojde k tomu vůbec anebo se naše cesta jednou definitivně zastaví pro nezájem cestujících a nedostatek pohonných hmot? Co můžeme udělat, aby se naše země jednou nepropadla do propadliště dějin? Podle mne je jediná cesta – přehlížet politikaření a hledat skutečné politiky s vizí budoucnosti pro celou zemi. Těmto politikům lze svěřit zemi – a když budou politici držet pomyslný volant, můžou cestující klidně spát.
Na závěr bych rád doplnil, že zde nezveřejňuji politologickou studii, ani politický komentář coby předzvěst předvolební kampaně. Zajisté jsem se dopustil zkreslení skutečnosti, ale dotčeným se tímto neomlouvám – cítí-li se dotčeni, ví sami nejlépe proč. Moc se netěšte, zítra se vrátím ke stejnému tématu, ale z jiného úhlu pohledu.
Ceterum censeo ANO/Stbureš esse delendam.
