Reklama
 
Blog | Igor Adamovič

Vláda a důvěra

Ministr vnitra Jan Hamáček tvrdí, že rozhodnutí odvolat Romana Prymulu z vlády a Jaroslava Faltýnka z postu místopředsedy hnutí ANO dává šanci udržet důvěru veřejnosti ve vládu. Buď je to pokus o skutečně suchý humor, anebo je pan Hamáček mimo realitu mnohem víc, než jsem si myslel.

Vláda a důvěra? Důvěra v premiéra, chaotika snažícího se řídit všechno a všechny, být stále na obrazovkách? Po účesech ministryně rekordního deficitu Aleny Schillerové, po poradě lánského povaleče bez rozestupů, s rouškami a jídlem (sic!), po zabíjačce hladového prasete v karanténě bylo i bez schůzky Prymuly a Faltýnka na Vyšehradě zřetelné pohrdání občany vládou a prezidentem. Jakou důvěru by mohla mít veřejnost v tuto vládu, jejíž představitelé tak trapně mlží okolo svých přešlapů? Jakou důvěru bychom mohli mít v toho, kdo bezostyšně porušuje vlastní nařízení, která mají být závazná pro všechny?

Při pohledu do světa jsme viděli selhání v době šíření čínského koronaviru i jinde, pravda. Navštivme namátkou Nový Zéland, kde rezignoval ministr po procházce na pláži. Nebo Irsko, tam ministr rezignoval pro účast na galavečeru. Taktéž vládní poradce ve Velké Británii nebo eurokomisař odstoupili, protože porušili platná nařízení. Potom občan může své vládě věřit. Ne tak u nás. A díky chybějící důvěře se u nás všeobecně porušují vládní opatření. Takže se u nás covid vesele šíří, což prý je naše vina, protože vláda maká a je v tom naprosto nevině.

Kdepak, vláda selhala, protože ignorovala celé léto a podzim vysokou pravděpodobnost skrytých ohnisek nákazy. Vláda selhala, když experti, ba i ministři zdravotnictví prosazovali opatření tvrdší. V rámci píár se ale vláda řídila společenskou poptávkou, respektive náladami šířenými některými kvazimédii blízkými kremelskému vnímání skutečnosti.

Logickým důsledkem je totální ztráta důvěry nás všech ve stát, ve vládu, ve vládnoucí politické hnutí a strany. O tom svědčí jejich volební propad v krajských a senátních volbách. Je úplně jedno, že Marek Hanč, vrcholný Babišův marketér, sloužil i Prymulovi. Fakta jsou jasná – restaurace měla být zavřená, nebyla. Prymula měl mít roušku, neměl ji.

Prymulova rezignace-nerezignace, odvolání-neodvolání projde zatěžkávací zkouškou u osoby hrající si na našeho prezidenta, který si určitě nenechá ujít možnost vydírat stále slábnoucího premiéra Babiše. Co za to bude chtít? Zbytečné betonové koryto už dostal přislíbeno. Půjde o ohrožení naší státní bezpečnosti dukovanskou zakázkou? S největší pravděpodobností.

Proč se ale vlastně Faltýnek s Prymulou scházel? Proč jej vylákal na Vyšehrad? Ladili si noty na novou úhradovou vyhlášku a vydatný zdroj peněz pro kliniky ve vlastnictví premiéra ve střetu zájmů? Anebo se Babiš chtěl zbavit dvou potenciálních soupeřů, kteří by mu mohli přerůst přes hlavu a proto je hodil přes palubu?

Důsledkem ztráty důvěry ve stát, důsledkem absolutní ztráty důvěry v Babiše, kterému se nedá věřit už ani jeho jméno jsou nejen výše uvedené, naprosto legitimní úvahy, ale také to, že jakákoliv slova, doporučení a opatření této vlády se stávají naprosto kontraproduktivní. Selhání Romana Prymuly bylo poslední kapkou. Neměnit vládu v krizi má určitou logiku, ale tato vláda evidentně krizi nezvládla, ba naopak ji sama prohloubila do katastrofických rozměrů.

Jestliže chceme zvládnout pandemii, musíme mít v čele státu vládu složenou z věrohodných osobností. Ty ve vládě nejsou, a v současné situaci je pro Andreje Babiše den ode dne těžší, téměř nemožné najít kohokoliv, kdo je ochotný riskovat své dobré jméno, svou odbornou pověst spojením s premiérem vysoce záporného kreditu.

Je nejvyšší čas přinutit vládu k odstoupení. Je pět minut po dvanácté na nástup nové vlády. Nevyzývám k předčasným volbám, ale k sestavení vlády úřednické, která se pokusí zkrotit koronakrizi rozpoutanou vládou současnou, zbrzdit rozvrat státních financí, započít vyšetřování těch, kdo tuto krizi zavinili a připraví řádné volby v příštím roce.

Bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet situace s covidem se k občanským protestům přímo nabízí úterý 17. listopadu. A nezapomeňme ten den dodržet rozestupy a mít roušky. Každý náš přešlap se bude snažit zneužít nejhorší premiér v historii naší země.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama