Reklama
 
Blog | Igor Adamovič

Vládnou nám lháři

Ano, na tom se shodneme. Někdo ovšem za lháře označí Zemana, jiný zase Drahoše. Někdo nadává třeba Fialovi, jiný Babišovi. Nemá ale cenu jen nadávat na ty, co jsou aktuálně nahoře. Proč? No proto, že je někdo zvolil. Sládka vystřídal Okamura a o místo na slunci se u stejně nahnědlých voličů hlásí i mladší Klaus. Levicově smýšlející voliči se přelévají mezi KSČ, ČSSD, ANO a Piráty. A máme tu i voliče, kteří s rozkoší sednou na lep prvnímu populistovi, či rovnou lháři, což dokazuje volební úspěch Věcí veřejných, ANO i našeho současného hradního obyvatele.

Na druhou stranu, nejsme až tak výjimeční. Podívejme se na Itálii (Salvini), Francii (Le Pen), nebo na USA, kde Trump dokonce zvítězil v prezidentských volbách. O způsobu přesvědčování voličů v referendu předcházejícím Brexitu raději pomlčet… Populisté a lháři započali své vítězné tažení světem. Jak k tomu došlo? Jak jsme to jen mohli připustit?

Za zlo mnohdy mohou nedomyšlené pokusy o dobré skutky. V tomto případě osvícenská obhajoba lidských práv. Ta obdrželi i ti, kteří na to nebyli připraveni. A následně se zapojili liberálové do vylepšování stávajícího stavu, takže práva lidská byla rozšiřována postupně na práva občanská, až se došlo ke všeobecnému volebnímu právu. Ale co si takový občan počne s právem, kterému nerozumí?

Abych nebyl špatně pochopen, já nemám nic proti demokracii, proti právům lidským, občanským, volebním pro kohokoliv. Kdo mne sleduje alespoň nárazově ví, že jsem ostrým odpůrcem Číny a Ruska, tedy států vycházejících z orientálních despocií, ve kterých jsou lidská práva prázdným pojmem. Nechci přijít o svá práva, ani o ně nechci připravit své odpůrce. Problém ale vidím v tom, že k řízení automobilu musím absolvovat kurz u certifikované autoškoly, završený závěrečným testem. K řízení společnosti, což je proces nepoměrně náročnější, stačí komukoliv dosažení stanoveného věku. Absence vzdělání či mozkové kapacity nikoho nediskvalifikuje. K veřejným záležitostem se mohou vyjadřovat i ti, kteří by v této věci měli po zásluze pouze mlčet.

Nastínil jsem vývoj od deseti k pěti, ale postup ve stejném směru pokračoval i po ukončení Velké války. Po válce známé u nás jako první světová došlo k velké relativizaci dlouhodobě uznávaných pravd. Po válečných útrapách chtěli všichni žít a život si naplno užít, ale následovala celosvětová hospodářská krize. Díky rozvoji médií se o chybách politických vůdců a vojenských velitelů dozvěděl do druhého dne každý, kdo četl noviny. Do té doby přirozená důvěra k elitám začala erodovat. Na světě se objevili první populističtí obchodníci se strachem a zlem, tedy komunisté, fašisté, nacisté. Vedlo to ke druhé světové válce rozpoutané nacisty a komunisty. Po zhroucení se bolševického molocha a po ukončení studené války se opět odlehčila nálada, tryskem se rozvíjela výpočetní technika, média a později sociální sítě. Bolševik ale pouze změnil metody, o rozvracení a likvidaci svobody se snaží Čína i Rusko dál. Díky moderní technice se chyby elit skutečné, i bolševickou ideologickou a finanční diverzí vyrobené sdílí po celém světě během dne.

K čemu to vede? K tomu, že každý může své lži či pomýlené názory dostat během minuty do celého světa několika údery na klávesnici. V souvislosti se zanedbatelným vzděláním mnoha občanů a z toho vyplývající neznalostí základních pojmů dochází k zastření významu slov jako je pravda nebo právo.

Ne, nezbláznil jsem se. Opakovaně s těmito slovy pracují političtí lháři. Pravda je, že včera v sedm večer mi teploměr ukazoval šest stupňů. Tato teplota ale vyvolá naprosto jiný názor u grónského Eskymáka a u rovníkového Bantua. První se bude potit až se mu z toho oči otevřou doširoka. Druhý se chladem scvrkne do velikosti Pygmeje. Jeden bude tvrdit, že je to pekelné horko, druhý že je to polární mráz. To je jejich dojem, jejich subjektivní pocit. Skutečnost ale je, že u nás máme zimu, ovšem netradičně teplou. Subjektivní pocit není něčí pravdou, protože pravda je jen jedna, objektivní skutečnost. Nezaměňujme tedy názor a pravdu.

Právo, to je teprve oříšek. Liberální politici dlouhá léta rozšiřovali v dobré víře práva občanů. A komunisté to dorazili a podařilo se jim vymazat pravý význam slova právo. A tak se každý ohání svými právy. Každý má právo na všechno. Prý.

Ale to není pravda, každý z nás má přece jiné možnosti. Například někdo lépe běhá, někdo má větší sílu. Oba mají teoretické právo vyhrát olympiádu v běhu či ve vzpírání, ale nemají stejné možnosti. První nezvedne činku nad hlavu, druhý mu nebude stačit ve sprintu. A úplně stejné rozdíly jsou mezi námi na úrovni majetkové, inteligenční, vzdělanostní, genderové, atd. To ovšem neznamená, že je ten nebo onen horší. Muž nedokáže nakojit miminko, nemá tuto možnost. Někdo nedokáže dokončit ani základní vzdělání, není mu dáno. Jiný díky své lenosti nedokončil základní vzdělání, nemůže ho tedy využívat. Další se nenarodil s pověstnou zlatou lžičkou v puse, takže nemůže léto prolyžovat na Novém Zélandu a v zimě se vyhřívat v Brazílii.

Bohužel populisté záměrně rozdělují společnost a vyvolávají závist mezi lidmi. Záměnou a skrytím původních významů slov naučili své voliče, že mají právo bez rozumových schopností rozhodovat o zemi, bez patřičného vzdělání vykonávat vedoucí funkce, bez příslušného majetku trávit každoročně dovolené v luxusních zahraničních destinacích. Právo na to má každý? Ale ne každý na to má přece možnosti! A to je mnoha populisty lidem záměrně zamlčováno. Dokud jim to nebude vysvětleno, dokud dáme možnost lhářům štvát lidi proti sobě, budeme tu mít rozdělenou a nespokojenou společnost.

Je-li člověku vštěpováno, že má právo na dovolenou, vlastní dům a nejnovější mercedes ihned po ukončení základky, je rozhořčen když se tak neděje. Má dojem, že je mu jeho právo upíráno. Je ale možné, že ani na jedno z vyjmenovaného se nevzmůže celý život. Právo totiž není možnost, a to je pravda.

Podle Karla Čapka je mateřština znakem národní identity, základem duchovní existence a kultury každého národa. Jakmile ale veřejně činná osoba svými projevy uráží a znevažuje mateřskou řeč, ničí tím základ národní identity. Karel Čapek to nazval korupcí jazyka, a tato korupce jazyka je likvidací veřejné diskuze a prozrazuje malost nitra politiků, kteří ji používají.

Bohužel politiků, dopouštějících se korupce, je příliš mnoho a působí obrovské finanční škody. Ale z mého hlediska ti, kteří se k dosažení svých nízkých cílů dopouští korupce jazyka, jsou ještě horší. Oni totiž likvidují a poškozují budoucnost národa, občanů, obyvatel, celé země. Oni otravují duši celých dalších generací. Musíme si to uvědomit, mluvit o tom veřejně, a naučit lidi, že není nějaká MOJE pravda, ale jen můj názor. Pravda je jen jedna, a na pravdu má každý právo.

Ačkoliv prezidentskou vlajku špiní svým lhaním současný obyvatel hradu, připomeňme si její historické heslo PRAVDA VÍTĚZÍ. Aby skutečně zvítězila, musí se nejprve všichni naši obyvatelé naučit schopnosti rozlišit vyslechnuté pravdy a názory, znát svá práva a rozeznávat své možnosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama